Měď kolem nás
Měď ve vodě
Měď se přirozeně nachází ve všech vodních prostředích, tedy v potocích, řekách, mořích a oceánech. Pochází z dešťové vody, ale také z eroze půdy a břehů, z vulkanické činnosti, ať už na souši nebo pod hladinou moře a případně z lidské a zemědělské činnosti, při které se měď uvolňuje do vody a atmosféry.
Měď se tak částečně šíří prostřednictvím vodních toků, kde se její část ukládá, a zbytek se dostává až do moří a oceánů. Celkové množství mědi, které se každý rok uvolní do vodního prostředí v důsledku těchto přirozených procesů odpovídá čtyřnásobku mědi produkované člověkem.
Ve vodním prostředí disponuje většina organismů mechanismy, které jim umožňují efektivní vstřebávání a maximální využívání mědi. V okamžiku, kdy je voda považována za jeden z nekřehčích sektorů životního prostředí, se vědecký výzkum snaží studovat chemické chování mědi a jejích sloučenin ve vodním ekosystému. Cílem těchto studií je předvídat chování mědi v různých situacích a tím zhodnotit případný dopad na životní prostředí.
Tento dopad závisí především na faktoru, jenž se nazývá biodisponibilitou. Jedná se o rozpustnou část prvku, jenž je schopen biologicky působit na živé organismy (rostliny, živočichy a člověka), se kterými se tento prvek dostane do styku.
Biodisponibilita mědi je podstatně nižší než její koncentrace ve vodním prostředí. Ať už je jakéhokoli původu, měď přítomná ve vodě reaguje s vodním prostředním a vytváří sloučeniny, ve kterých není měď biodisponibilní. V současné době se vědci na celém světě shodují, že v závislosti na jednotlivých regionech je ve vodě biodisponibilní přibližně 5 až 25% mědi.
Měď v dešťové vodě
Déšť může měď rozpouštět (a to zejména, jedná-li se o déšť kyselý v důsledku znečistění), případně unášet částečky tohoto kovu. Mezi zdroje mědi, které podléhají vlivu deště, patří prach (větrná eroze, vulkanická činnost, kosmický prach), kouř vzniklý lidskou činností (spalování dřeva, rostlin, fosilních paliv, pohonných hmot apod.), prach z průmyslové činnosti (doly, slévárny), střechy, okapy a měděné svody dešťové vody, elektrické dráty a částečky uvolňované brzdovými destičkami.
Měď v půdě a rostlinách
Měď se nachází v půdě na celém světě, její rozložení je však nerovnoměrné. Celkové množství mědi v půdě se pohybuje v rozmezí od 2 do 250 mg/kg, přičemž průměrná koncentrace je 30 mg/kg. Určité činnosti spojené se zemědělstvím (používání fungicidů), případně s metalurgickým průmyslem či doly, mají tendenci zvyšovat celkové množství mědi v půdě. Naproti tomu v případě půdy v přirozeném stavu (pastviny, zemědělská půda) bylo zaznamenáno velmi nízké množství mědi.
Toto nerovnoměrné množství mědi v půdě představuje problém zejména u zemědělské produkce potravin. Nedostatek mědi způsobuje pokles výnosů a snížení kvality produkce. Úroda dvou nejdůležitějších plodin na světě, rýže a pšenice, je extrémně citlivá vůči tomuto nedostatku.
Například v Západní Evropě vykazuje nízkou míru mědi celkem 18 milionů hektarů obdělávané půdy (což představuje 19% veškeré orné půdy). K nápravě této nepříznivé situace se používají hnojiva zvyšující obsah mědi v zemědělské půdě. Například ve Švédsku se každoročně pro tento účel využívá 34 tun mědi, a to ve formě hnojiv bohatých na měď.
Oslabení půdy způsobené intenzivní zemědělskou činností může vyvolat nerovnováhu v rostlinné výživě a tím také v živočišné výživě. To znamená, že bude možná zapotřebí využít umělého obohacování půdy mědí k vyrovnání tohoto nedostatku, čímž by se řešila i správná výživa živočišných druhů.
Jestliže je na jednu stranu nedostatek mědi nepříznivý jak vůči některým typům zemědělských plodin, tak i s ohledem na živočišnou produkci, nedoporučuje se ani její nadbytek. Obecně platí, že půda příliš bohatá na měď může způsobit problém u některých druhů rostlin a živočichů. Některá plemena ovcí snáší nadbytek mědi relativně špatně a jsou citlivější než skot, jehož výživa je na měď bohatá. Tato plemena jsou tedy více vystavena rizikům spojeným s nadbytečným množstvím mědi v půdě.
Měď a vinařství
Měď je nenahraditelná při ochraně vinné révy před jedním z nejnebezpečnějších parazitů, a sice peronosporou a padlím nepravým. Používá se ve formě chloridu nebo síranu mědi smíchaného s vápnem nebo jinými specifickými produkty určenými pro boj s peronosporou.
"Bordóská kaše"
Bordóská kaše je víceúčelový prostředek na bázi mědi (20% sulfátu mědi). Je ideálním a účinným řešením v boji proti nejzávažnějším onemocněním křovin, ovocných stromů a zeleniny, mezi které patří kadeřavost broskvoní, padlí nepravé, skvrnitost, bakterióza, angulární skvrna apod.
Aplikace se provádí preventivním způsobem, a to od února v případě ovocných stromů, dokud nevykvetou pupeny, a v období sucha.