Pájení naměkko a natvrdo
|
Měděné trubky lze pájet dvěmi různými metodami:
Rozlišení mezi pájením natvrdo a pájením naměkko se provádí podle pracovní teploty. Pracovní teplota je teplota, při které se použitá pájka taví, smáčí stěny trubky a tvarovky a vyplňuje spoj. S rozdílnými pracovními teplotami vyplývají i rozdílné mechanické vlastnosti pájených spojů. Spoje pájené natvrdo mají vyšší pevnost ve smyku a umožňují vyšší provozní teploty než spoje pájené naměkko. Tvrdé a polotvrdé měděné trubky ale při pájení natvrdo ztrácejí svoji pevnost, protože jsou kvůli vysokým pracovním teplotám žíhány naměkko.
|
|
| Teplotní rozmezí pájení naměkko a natvrdo |
Jestliže se jako spojovací technika zvolí pájení, je nutné …
pájet natvrdo:
- instalace plynu, zkapalněného plynu a oleje
- potrubí s provozními teplotami nad 110°C (např. solární nebo horkovodní topná zařízení)
- trubky podlahového vytápění pokládané v mazanině
pájet naměkko:
- potrubí pro instalace pitné vody až do vnějšího průměru 28 mm včetně
Ve všech ostatních případech lze pájet jak natvrdo, tak naměkko.
Pájení je technologický postup k pevnému spojení materiálů, přičemž tavením pájky vzniká kapalná fáze. Základní materiály (zde: měď, červený bronz nebo mosaz) při tom své tavící teploty nedosáhnou. Jakmile se roztavená pájka dostane do kapilární mezery, začíná výměna atomů pájky a mědi (difúze). V oblasti přechodu spojovaných ploch mědi se tak vytváří slitinová vrstva, jejíž pevnost je vyšší než pevnost pájky.
